Blog černé kočičky

Sedím potichu a dívám se nahoru.
Obloha se na okamžik rozsvítí
a hned zase ztmavne.

Dnes jsem šla sněhem.
Každý krok se propadal do měkké bílé vrstvy
a pod tlapami mi křupala zima,
která věděla víc, než jsem tušila.

Dnes večer ležím u krbu.
Plameny šeptají příběhy
a já cítím, jak se teplo dotýká mé srsti.
Zpočátku jen opatrně,
jako by se bálo,
že po dlouhé zimě je mé tělo příliš křehké.